Dějiny židovského osídlení v Čechách a na Moravě nepatří k tématům zpracováváným systematicky a dlouhodobě. Jejich skutečný vědecký výzkum byl zahájen až na počátku 20. století, a přestože byl veden na špičkové profesionální úrovni (Steinherz, Bretholz, Muneles etc.), zůstal víceméně omezen na historiky židovského původu. Po druhé světové válce se převážná většina historické práce soustředila na výzkum dějin šoa. Středověké a novověké dějiny Židů na našem území tak zůstávaly dlouho na okraji zájmu a do popředí se začaly znovu dostávat až od 90. let 20. století. Jako fundamentální záležitost se ukazuje především pramenný výzkum od nejstarších dob až po moderní prameny, který doposud nebyl uspokojivě proveden. I známé prameny a starší nálezy musí být revidovány. Jednoznačně se ukázalo, že dějiny židovského osídlení je možné rekonstruovat a interpretovat pouze multidisciplinárním přístupem. Bez znalosti obecné historie, teologie, dešifrování dochovaných archeologických a epigrafických památek, znalosti jazyka komunikace Židů a jeho vývoje a společenské struktury židovských obcí nelze tyto dějiny pochopit a zasadit do celkových souvislostí. Nadto se právě dějiny Židů vymykají úzkému rámci českých a moravských dějin a musejí být vnímány v evropském či alespoň středoevropském kontextu. Cílem panelu, k jehož pořádání se spojily tři instituce (HÚ AV ČR, Centrum judaistických studií FF UP a Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK) je nejen bilance dosavadního výzkumu, ale zejména diskuse o perspektivách výzkumu současného i budoucího, včetně aktivit na mezinárodní úrovni. Panel není chronologicky ani místopisně vymezen; primárně je ovšem zaměřen na dějiny Židů v Čechách a na Moravě do počátku 20. století.