Dějiny každodennosti představují jeden z klíčových historiografických konceptů, s kterým pracuje řada historiků a historiček raného novověku, moderních dějin, dějin fašismu i dějin socialistické diktatury. Dějiny každodennosti se za tři desetiletí svého trvání staly normativně a teoreticky propracovaným pojmem, který přinesl řadu programových textů. První studie k dějinám každodennosti kladly důraz na svět „obyčejných“ a „bezejmenných“ lidí, kteří podobně jako velcí mužové minulosti – králové, filozofové, vojevůdci nebo politici – měli svoje dějiny. Proti nadosobně vystupujícím politickým institucím, společenským třídám a ekonomickým strukturám postavily dějiny každodennosti subjektivní zkušenosti konkrétních jedinců. Rozhodně však nešlo o detailní zkoumání opakujících se každodenních činností ani o popis všedních příhod, které historičtí aktéři prožívali. Původně se dějiny každodennosti zaměřovaly na analýzu historických podmínek, za kterých se utvářely mocenské vztahy, hierarchie, nerovnosti a loajality. Ať už bylo předmětem výzkumu policejní násilí v předbřeznovém období, pracovní poměry v továrnách v éře gründerského kapitalismu, schopnost přizpůsobit se fašistické diktatuře nebo ochota přistoupit na „společenskou smlouvu“ s komunistickým režimem, stál v popředí historický reflexí politický a ideologický kontext, který ovlivňoval život „malého člověka“. Cílem předkládaného panelu je připomenout klasiky dějin každodennosti, na jejichž přístupu vynikne konceptuální a analytický potenciál tohoto badatelského směru. V tomto ohledu budou vítány příspěvky, které se zabývají zejména legitimitou panství a moci, světem práce, proměnami sociální praxe, státním a policejním násilím, svéhlavostí ad.