Sídliště (nejen ta panelová), která u nás vznikala od konce čtyřicátých do poloviny devadesátých let dvacátého století, patří k jednomu z rozporuplných dědictví nedávné minulosti. V rámci multidisciplinárního výzkumného projektu „Panelová sídliště v ČR jako součást městského životního prostředí…“ (NAKI), jehož nositelem je Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, jsme dokumentovali vybrané příklady českých sídlišť ze všech krajů. Přestože jejich vzájemné odlišnosti nemusí být na první pohled jasně zřetelné, prošla sídliště poměrně výrazným architektonickým i urbanistickým vývojem. Potřeba jednotlivá sídliště klasifikovat a vřadit do vývojové linie nás přiměla se zabývat jejich periodizací. Od počátku jsme si uvědomovali, že chronologické rozčlenění sídlištní výstavby nelze stanovit pouze na základě tradiční uměleckohistorické metody stylové analýzy, protože architektonickou a urbanistickou formu sídlišť ovlivňovala kromě autorského návrhu řada dalších faktorů. Hromadná bytová výstavba závisela především na aktuální politické a hospodářské situaci státu, který představoval v podstatě jediného zadavatele, investora i stavitele sídlišť. Bytová výstavba byla řízena direktivně od plánování počtu bytů, přes projektovou přípravu až po samotnou realizaci. Architektonickou tvorbu omezovala řada tlaků od nutnosti využívat typové projekty, předem danou panelovou soustavu (téměř bez možnosti atypických řešení), dodržování technicko-hospodářských ukazatelů a mnoho dalších. Přestože jsme se s potřebou periodizace nepotýkali jako první, nemohli jsme pro naše účely žádnou doposud zpracovanou bez výhrad použít. Rozhodli jsme se proto vytvořit periodizaci vlastní. Při stanovení jednotlivých vývojových etap jsme vycházeli z historické a politologické periodizace, historických událostí ovlivňujících výstavbu, vývoje prefabrikace a panelové technologie a ze stylových proměn architektonického a urbanistického pojetí sídlišť.