Kulturní dědictví ve službách národní a státní identity? Vztah k emblémům Prahy v období první republiky, protektorátu, socialismu a v současnosti

doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc. (Univerzita Karlova, FHS, FHS, společensko-vědní modul)

Abstrakt

Východiskem tohoto referátu jsou tři skutečnosti: 1. mocenskopolitická garnitura používá kulturní dědictví při konstruování národní a státní identity, 2. tato manipulace (v pozitivním i negativním slova smyslu) se týká především národních metropolí (tedy měst, jejichž význam přesahuje význam určitého regionu), 3. každé město má své emblémy, jichž se manipulace týká především (v případě Prahy se jedná o Pražský hrad, Národní divadlo, Vyšehrad, Staroměstské a Václavské náměstí, bělohorské bojiště, řeku Vltavu...). Vlastní referát se zaměří na využívání a zneužívání těchto emblémů ve čtyřech historicky transparentních obdobích moderních a postmoderních českých dějin: v období první republiky, kdy se Praha stala hlavním městem nového národního státu s početnými národnostními menšinami, v období protektorátu Čechy a Morava, kdy oscilovala mezi svou tradicí české metropole a vnucenou podobou starého německého říšského města, v období socialismu, kdy se její význam propadl v souvislosti se vznikem krajů a oslabováním národní identity, a konečně v současném čase nestabilizované české a slabé evropské identity. Předmětem úvahy nebude rekonstrukce či stavební rozvoj těchto míst, ale jejich místo v oficiální české paměti a konečně i vývoj představ o kulturním dědictví v české společnosti.