Výslechové protokoly - pramen pro poznání rodinných vztahů

Bc. Josef Vacek (Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta)

Abstrakt

Pro studium rodinných vztahů v období raného novověku je nutné využití všech relevantních pramenů, předně pak církevních matrik, soupisů poddaných a dalších. Mezi ty lze zařadit i dosud opomíjený pramenem - výslechové protokoly vzniklé při vyšetřování kriminální činnosti poddaných. Tento osobní pramen úřední povahy je využíván především pro výzkum trestního práva, v posledních letech pak i pro poznání každodennosti poddaného obyvatelstva. V menší míře je mu však věnována pozornost ve vztahu ke studiu rodinných vazeb a vztahů. Vypovídající hodnota výslechových protokolů však může být v této oblasti poměrně vysoká, a to i vzhledem k tomu, že se jedná o ego-dokument sui generis. Na základě rozboru výslechových protokolů je možné doplnit rodinné vztahy tam, kde by to jinak nebylo možné, ať už proto, že jiné prameny neexistují, nebo proto, že exameny dokáží postihnout skutečnosti, které není možné zjistit jinak. Je přitom nutno dodat, že se nejedná pouze o vztahy příbuzenské, nýbrž i vztahy osobní povahy. Při analýze výslechů tak lze postihnout i mezilidské vztahy, osobní sympatie či antipatie a další chování, které není obsaženo v jiných pramenech. Cílem příspěvku je poukázat na pramen, který je pro rekonstrukci rodiny zvláště ve starším období platný, přesto však pro tyto účely nevyužívaný. Součástí příspěvku budou jednak konkrétní příklady z bádání, jednak budou představeny limity a rizika spojená s využíváním tohoto polyvalentního pramene.