Proč se staly publikační praxe tématem sjezdu historiků a historiček? Malé dějiny hodnocení výzkumu a jak s ním dále

Mgr. Karel Šima, Ph.D. (Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, Ústav etnologie)

Abstrakt

Hodnocení výzkumu se stalo kontroverzním tématem teprve v posledních deseti letech, jakkoli jde o oblast, která byla v širším slova smyslu vždy součástí vědy a do vztahu vlád a vědeckých a univerzitních institucí se promítla podstatně dříve. Cílem mého příspěvku je ukázat, že hodnocení v oblasti vědy zahrnuje celou škálu praktik, které částečně patří ke klasické modernistické definici vědy, které jsou ale především součástí vyjednávání pozice vědy ve společnosti, a to jak mezi různými aktéry uvnitř oborů a univerzitních i neuniverzitních institucí, tak s aktéry politické reprezentace, státní správy, médií a všech, kterých se vědecká práce nějak dotýkají. Představím jak šíři těchto praktik, tak přehled role hodnocení výzkumu ve vědních politikách, tak konkrétní důvody, které stojí za specifickým trendem zužovat hodnocení na publikační výstupy. Klíčová otázka podle mého není, zda a podle jakých pravidel je nutné hodnotit vědecké publikace, ale kdo a s jakým cílem má hodnotit vědeckou práci? Hodnocení je totiž z principu praktikováním moci a mělo by nám tudíž záležet nejen na tom, jaká má formální pravidla, ale jaký vytváří prostor pro mocenské jednání různých aktérů.