Cílem příspěvku je podat systematický konceptuální přehled debaty v rámci (post)subkulturních studií, který umožní vymezit základní pole historického výzkumu pozdně socialistických a postsocialistických subkultur. Výzkum subkultur má za sebou již dlouhou tradici od 20. let 20. století, která byla rozvíjena na poli různých sociálních věd (sociologie, politologie, sociální a kulturní antropologie, kulturních studií ad.) a zahrnuje tak odlišné přístupy zakotvené v odlišných společenských diskursech. Zatímco původní výzkum Chicagské školy sledoval sociologicky delikventní jednání, pozdější kulturní studia Birminghamské školy rozvíjela marxistickou kritiku a zdůrazňovala socioekonomické vyloučení jako klíčový faktor vytváření subkultur. Od 80. let se výrazně specializuje výzkum v rámci bezpečnostních a kriminalistických studií, a naopak se rozvolňuje kulturně orientované bádání, které reflektuje proměny (post)moderní společnosti a kulturního průmyslu posledních tří dekád. Debata posledních patnácti let o postsubkulturní situaci ukázala, že je nutné sledovat různé typy utváření subkulturních identit diferencovaně, přitom však jen minimálně reflektovala odlišnou situaci v zemích bývalého sovětského bloku. Ve svém příspěvku navrhnu tři perspektivy, které mají obohatit tuto debatu a nasměrovat ji pro historické bádání o (post)socialismu: 1. proměna role státu ve vztahu ke kulturní hegemonii (státní socialismus vs. postsocialistický antietatismus) 2. vliv setrvačnosti kulturní modernity způsobené stabilitou státní socialismu 3. (de)stabilizace institucionálních struktur kulturního průmyslu. Tyto perspektivy ukážu na příkladech konkrétních výzkumných otázek a historických pramenů.