Role kulturního dědictví v reprezentaci regionu na příkladu Bretaně počátku 20. století

Mgr. Martina Reiterová (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta)

Abstrakt

Problematika kulturního dědictví prostupuje napříč množstvím disciplín a její perspektiva zkoumání se zdá být aplikovatelná na množství typově odlišných výzkumů. Bezpochyby je úzce propojena s koncepty zkoumajícími kolektivní identitu a reprezentaci společnosti. Kulturní dědictví je také spojováno přímo s konstrukcí národní či nadnárodní identifikace. V tomto příspěvku bude využito výše zmíněných souvislostí mezi klíčovými koncepty (kulturní dědictví, identita, reprezentace), nicméně bude zaměřen na období a oblast studia, které jsou typickým předmětům zkoumání konceptu kulturního dědictví spíše vzdáleny. Typově bude jeho předmětem zkoumání venkov/region a jeho reprezentace na počátku 20. století. Konkrétně se bude jednat o studii reprezentace bretonského regionalistického hnutí ve svých počátcích, jelikož ochrana a především obnova bretonského kulturního dědictví představovaly hlavní náplně jejich činnosti. V příspěvku se budeme ptát po tom, jaké typy kulturního dědictví používal region (venkov) na příkladu Bretaně v rámci své reprezentace na počátku 20. století a za jakým účelem, a také jakým způsobem využili bretonští regionalisté kulturního dědictví v praxi při konstrukci vlastní, regionální identifikace. Hlavním pramenem budou programové bulletiny Union régionaliste bretonne, hlavního představitele bretonského hnutí. Mimo tato zjištění může studie také poodhalit, jakým způsobem bylo na kulturní dědictví nahlíženo kolem roku 1900. V této souvislosti bude také zkoumán způsob, jakým regionalisté o kulturním dědictví psali a prezentovali jej, především jakou používali terminologii. Zároveň bude otestována aplikovatelnost tohoto konceptu na období před První světovou válkou.