Teorie a praxe orální historie ve výzkumu soudobých dějin cestování a cestovního ruchu

PhDr. Pavel Mücke, Ph.D. (UK, Fakulta humanitních studií, pracoviště orální historie a soudobých dějin)

Abstrakt

Vystupující se v navrhovaném příspěvku pokusí nastínit téma výzkumu dějin cestování a cestovního ruchu po roce 1945 na příkladu Československa (a potažmo i České republiky). Zatímco cestování je chápáno široce jako projev horizontální mobility ("od někud někam") s plánovaným návratem ve střednědobém časovém horizontu (týdny, měsíce), pojem cestovní ruch se odkazuje na průsečík politických, ekonomických a sociálně-kulturních aktivit řady aktérů činných na poli cest realizovaných ve volném čase v rámci nově formovaných "společností volného času" (leisure societies). Vzhledem k tomu, že tento politický a společenský fenomén byl u nás v oblasti historiografie zkoumán spíše pro období středověkých, raně novověkých a případně moderních dějin, autor příspěvku se i na základě řady výzkumů svého badatelského týmu domnívá, že je třeba (a potřeba) uchopit toto téma komplexně i v oblasti soudobých dějin. Právě orální historie pak nabízí jednu z dalších perspektiv bádání, které se může stát velmi vhodným a cenným náhledem jen velmi těžko získatelným z jiných zdrojů (archivní fondy, dobový tisk, filmografie a populární kultura apod.) Cílem příspěvku je představit právě perspektivy bádání nad soudobými dějinami cestování a cestovního ruchu nejen z perspektivy vnější (tj. "cestujících" a "turistů), ale také pohledu vnitřního (tj. "servisních profesí" - např. zaměstnanců v pohostinství a hotelnictví, cestovních kancelářích, dopravě, správě organizací činných ve rekreační péči a cestovním ruchu apod.) Akcent by měl být směřován do sledování soudobých dějin let 1945 - 1989, nicméně také s výhledy na bádání po roce 1989, kde orální historie hraje v mnoha ohledech klíčovou úlohu (prozatímní či trvalá absence dostupných archivních fondů apod.)