Digitální učebnice dějepisu?

Kamil Činátl, Ph.D. (Ústav pro studium totalitních režimů, Oddělení vzdělávání)

Abstrakt

Nástup moderních technologií a nových médií výrazně proměnil organizaci vědění a způsoby jeho komunikace. Jak se tyto posuny dotkly historického vzdělávání? Mají v dnešní době ještě šanci papírové učebnice dějepisu? Jaký postoj má učitel zaujmout vůči Wikipedii a dalším platformám, jejichž prostřednictvím se dnes sdílí historické vědění? Příspěvek se zaměří na reflexi pokusů o integraci digitálních aplikací do kontextu historického vzdělávání, přičemž českou praxi srovná s přístupy používanými v zahraniční produkci učebních materiálů. Zohlední zejména pokusy o propojení tradičních papírových učebnic s online dílnami, které jsou určeny pro tvořivou práci s prameny. Mediální revoluci spojenou s nástupem internetu a digitalizace se referující pokusí provázat s adekvátními didaktickými koncepty a metodickými postupy, jež by možnosti nových technologií ve výuce efektivně zhodnotily. V rámci případové sondy do výstupů z testování digitální aplikace pro práci s prameny, seznámí s možnými dopady „digitalizace výuky“ na pedagogickou praxi. Poukáže též na problematické aspekty digitalizace výuky spojené zejména s fenoménem tzv. DUMů (digitálních učebních materiálů).