Příspěvek analyzuje sítě vazeb mezi představiteli dělnických organizací sociálnědemokratické afiliace, zvláště organizací odborových. Jeho cílem je prověření staré teze, u nás reflektované nejdříve v díle národohospodáře Albína Bráfa, o kartelizaci a monopolizaci poskytování práce ze strany odborových organizací v pozdním období existence habsburské říše. Důležitými sgementy analýzy budou zvláště procesy tarifního vyjednávání, jejich vazba na politicko-ideologické cíle sociální demokracie, vztah odborů k politickým organizacím strany a sítě a metody komunikace mezi odborovými vůdci. Východiskem analýzy bude proces vzniku lokálních sítí v regionu Brněnska a Rosicko-Oslavanska a jejich postupné začleňování a vrůstání do systému zemské a říšské odborové organizace, v některých ohledech dokonce s celoevropskou mírou koordinace činnosti. Z hlediska periodizace se jedná o čtyři profilová období vývoje sítí s mezníky v legalizaci spolkových struktur sociální demokracie (1868), přechod strany na legální činnost a masový ráz (1889), masové rozšíření tarifních smluv (kolem 1906) a období první světové války s prorůstáním zájmů státního militarismu se zájmy odborů.