Socialistický stát očekával od masových organizací pro děti a mládež zásadní příspěvek k výchově dorůstající generace „v duchu socialismu“. Po debaklu mládežnické politiky z roku 1968, který vyvrcholil vlastním rozpuštěním ČSM, se pochopitelně snažil o nový začátek bez opakování „starých chyb“. To se však evidentně nezdařilo. Také v roce 1970 založený SSM vnímala větší část členstva jako povinnou akci. Vedení svazu se chovalo k základně autoritářsky a zároveň si stěžovalo na její pasivitu. Na rozdíl od padesátých a raných šedesátých let však díky rostoucímu počtu aktivit pro volný čas vznikala ve svazu určitá vnitřní pluralita. Speciální mládežnické prostředí se vytvořilo kolem v roce 1974 založeného ekologického hnutí Brontosaurus. Bylo pro svou dobu typické tím, že se začlenilo do vlastního pojetí Československa jako státu, který se nevyhýbá konfrontaci s naléhavými globálními problémy, a tím, že nikdy nepřekročilo hranici k politice. Netypická byla však dlouhotrvající volnější organizace. Také v interpretaci existovala otevřenost. S kritikou konzumní společnosti a svým angažmá pro přírodu a ochranu památek Brontosauři hladce prošli jako příkladní mladí pionýři a zároveň také získávali zkušenosti, které výrazně přesahovaly socialistické výchovné programy. Není tedy divu, že Brontosaurus přežil konec socialismu. V příspěvku jde jednak o oficiální představy o výchově a na druhé straně o zkušenosti, které mohli mladí lidé lidí v posledních letech normalizace skutečně udělat. Ty se velmi často i ve státních institucích jako byl SSM velmi rozcházely, v mnoha případech dokonce aniž by to vedlo ke konfliktům.