Navzdory již mnohokrát vysloveným pochybnostem ohledně využívání sociologických a antropologických metod v historickém výzkumu je zjevné, že adaptace zejména antropologických východisek v současné historické vědě kvete, alespoň co se týče dějin středověku a raného novověku. Skoro se zdá, že dochází k další fázi, kdy jsou otázky antropologie a sociologie přitažlivější než tradiční otázky historiografické (například v dějinách prostoru). Ve své úvaze se chci věnovat třem aspektům: 1. Jaké zásadní problémy jsou spojeny s využitím výše uvedených vědeckých přístupů při zkoumání středověké a raněnovověké zbožnosti? 2. Lze kvantifikovat zbožnost? A pokud ano, jaké informace kvantifikací získáme? 3. Především na příkladu výzkumu středověkých a raněnovověkých rituálů se pokusím ukázat, za jakých podmínek může být využití metod antropologie a sociologie smysluplné. Půjde mi hlavně o otázku pramenů a chronologie, resp. o problém diachronní a synchronní interpretace. U všech uvedených aspektů bych se rád zastavil u české historiografie a jejího dosavadního vyrovnávání se s těmito otázkami.